Teď tady meleme kytary

Název kytar Furch zní neznalým jistě světově, ostatně takový nástroj můžete vidět například i v rukou písničkářky Suzanne Vegy. Muzikanti přitom vědí, že tyto kytary pocházejí z Moravy.

Furchů u nás žijí necelé dvě stovky, nejvíce pak na jižní Moravě. Právě poblíž Brna, ve Velkých Němčicích, vznikají pod dohledem jedné z rodin Furchů stejnojmenné kytary.

Podnikatelem za Husáka

Uprostřed tuhé normalizace v 70. letech byla nouze o kvalitní hudební nástroje, a tak si muzikant František Furch jednu takovou vyrobil. Nadšené reakce okolí následně vedly k tomu, že začal vyrábět nástroje i pro další muzikanty. Už před revolucí tak František Furch chodil přes den do práce a poté se věnoval domácí výrobě, což byla za minulého režimu dobrodružná činnost často na hraně zákona.
O zákazníky neměl nouzi, ale až změna po roce 1989 mu umožnila založit firmu Furch Guitars a naplno rozvinout i své podnikatelské schopnosti.

Počátkem 90. let vyrazil František Furch do Frankfurtu nad Mohanem na největší hudební veletrh na světě. „I když naše tehdejší kvalita nedosahovala té dnešní, pro zákazníky jsme byli díky levné výrobě, a tedy nízké ceně, velmi zajímaví. Ale pro taťku cena nikdy nebyla nejdůležitější, vždy se jako vyučený zámečník snažil o co nejvyšší kvalitu,“ vzpomíná Františkův syn Petr, který do rodinného podniku naskočil před více než deseti lety a dnes společnost řídí.

Petrův otec se snažil sám vymýšlet různé výrobní nástroje a postupy, se kterými by dosáhl lepších výsledků. „Díky tomu se začala profilovat sériovost naší výroby, kdy nemáme masovou výrobu, ale přesto jsme sériový výrobce a jen menší část naší výroby je zakázková,“ vysvětluje Petr. Sériové postupy výroby přitom pomohly firmě držet nízké náklady, pozvolný růst firmy pak jejich kvalitu.

Kytary místo obilí

Rostoucí zájem o Furchovu produkci přivedl firmu počátkem 90. let do nových výrobních prostor. Přesněji do zchátralého mlýna ze 16. století, který léty prošel rozsáhlou rekonstrukcí.

V bývalé stodole je dnes sklad materiálu, kam z různých koutů světa míří palisandr, mahagon nebo smrk sitka. Výběr a zpracování dřeva je velká věda a vedle samotné výroby je to klíčová věc, která ovlivňuje kvalitu výsledného produktu. Výroba kytar pak probíhá v několika patrech někdejšího mlýna.
Představa čistě ruční výroby ve stylu starých houslařských mistrů je iluzorní. Dnes nástroje vznikají za vydatné pomoci chirurgicky přesných CNC a dalších strojů nebo přímo robotů. Jeden takový se například stará o dokonalé a rovnoměrné rozleštění laku. Naivní je i představa, že co zaměstnanec, to muzikant. Ačkoli ve firmě pracuje asi 70 lidí, aktivních muzikantů je podle Petra Furcha jen pět. Ve výrobě pracuje přes pět desítek zaměstnanců a dalších 15 jich pracuje v administrativě.

Kvalita hudebního nástroje má dva rozměry. Ten první je zvukový, kdy skutečný muzikant po „hrábnutí“ do strun pozná dobrý nástroj. Druhý rozměr se týká zpracování, kdy, jak Petr Furch trochu smutně konstatuje, už ne každý je schopen opravdu docenit, co se skrývá za výrobou nástroje. Ve Furchu přitom mají i vlastní výzkum a vývoj, kde si donekonečna pohrávají s kvalitou zvuku.

Nebudeme vyrábět pro druhé

„Jedna z věcí, kde jsme se spálili, byla výroba pod jinými značkami. Podobné projekty jsme úplně zrušili, což vnímám jako velmi zásadní krok pro rozvoj naší značky,“ říká Petr. Jako další zásadní krok vnímá Petr investice do CNC strojů a dalších technologií v posledních letech. Technologie jsou přitom oblast, která Petra hodně baví. „Třeba procesy lakování a leštění představují úzká hrdla výroby a díky novým technologiím je zvládáme výrazně rychleji a v ještě lepší kvalitě,“ přibližuje Furch.

Poučení přineslo i provozování a následné zrušení vlastní podnikové prodejny v Brně. „Prodejci obecně nemají moc rádi, pokud výrobce i sám prodává, protože se tím vytváří iluze, že v takové prodejně se prodává levněji. Hlavním důvodem ale byly rostoucí nároky na obsluhu retailu a ekonomická náročnost. Rozhodli jsme se proto, že se budeme věnovat jen výrobě a rozvoji spolupráce s prodejci,“ říká Petr. V České republice tak lze kytary Furch koupit asi v desítce obchodů.

Kytara pro motorkáře i polárníky

I u tak klasického nástroje, jako je akustická kytara, se lze konkurenčně odlišit použitou technologií. Ve Furchu si zakládají mj. na speciální karbonové výztuze vkládané do krku kytary. Za jedno z největších know-how pak Furch považuje výrobu přední desky a její ladění. Pro každou kytaru je opracovávána s jinými parametry v závislosti na kvalitě dřeva a s cílem dosáhnout ideálního zvuku. A zvuk také výrazně ovlivňuje použitý lak. I ten si ve Furchu vyvinuli svůj.

Největší unikát v nabídce firmy Furch je ale nejspíš skládací kytara, která sice vypadá jako hračka, avšak i v tomto provedení vydává špičkový zvuk. „To je taťkův nápad, který pro sebe chtěl nějakou kytaru, kterou by si mohl vzít na motorku, a tak si vyrobil takovou, která se vešla do kufru harleye. Když s ní asi rok jezdil a všechno fungovalo, napadlo ho, že by takovou kytaru mohl i prodávat,“ popisuje zrod nápadu Petr. „I za cenu 1100 eur si nachází celkem dost zákazníků, loni jsme jich vyrobili asi tři sta, letos to bude ještě víc,“ dodává s tím, že mezi zákazníky byli výzkumníci z expedice na severní pól nebo cestovatelé po Himálaji. Ze zemí pak největší úspěch zaznamenala v Německu.

Od intuice k budování značky

„Taťka o marketingu tehdy nic nevěděl, nebylo kde se vzdělávat,“ vzpomíná na počátky podnikání Petr Furch. Jenže intuitivně vlastně dělal velice dobrý marketing založený především na samotném produktu.

Dnes už je to jiné. „Naši distributoři mají za úkol starat se v dané zemi o inzerci, pořádat workshopy v obchodech. V České republice sponzorujeme hudební festivaly, které jsou zaměřené na akustickou kytaru,“ vyjmenovává Petr off-line komunikační aktivity. Kvalitní on-line prezentace je samozřejmě základ. Firma také spolupracuje s jednotlivými prodejnami, ve kterých se stará o zviditelnění značky přímo v místě prodeje i školení samotných prodejců. Jeho typickou součástí bývá i návštěva ve výrobě. „Vozíme k nám i zahraniční dealery, zrovna zítra tu budeme mít návštěvu z Polska a za měsíc tu budou prodejci z Německa a Francie,“ říká Petr. Stále má přitom pocit, že ve vnímání značky je třeba udělat ještě hodně práce a že ji potenciální zákazníci ne vždy srovnávají s relevantní konkurencí. „Dnes už moc nefunguje, že pokud na váš hudební nástroj hraje někdo známý, automaticky to znamená příliv nových zákazníků,“ myslí si Petr. To ale neznamená, že by firma na takový druh zviditelnění značky rezignovala. Ze známých českých hudebníků tak na kytary Furch hrají třeba David Koller, Vlasta Redl, Matěj Homola nebo Petr Bende. Mimochodem, poslední dva hudebníci se nedávno nechali zvěčnit jako majitelé zmíněné skládací kytary.

Udělat si radost

Kytary nemíří jen k profesionálům. „Mezi zákazníky je větší podíl těch, kteří si kvalitním nástrojem chtějí udělat radost,“ je přesvědčen Petr Furch. Část zákazníků si kupuje kytaru pravidelně a tady už Petr pozoruje i skupinu loajálních zákazníků, kteří pro další kytaru míří opět k nim. „Nákup kytary je hodně emotivní záležitost, kde je znát i síla značky,“ dodává k výběru.

Ve Furchu se nevyrábí klasicky na sklad, ale zadání do výroby jde až v okamžiku, kdy přijde objednávka od distributora, tedy nějakého velkoobchodníka. Od něj pak míří výrobky ke konečným prodejcům. Dnes firma vyrábí asi sedm tisíc kytar ročně, což podle Petra Furcha v cenovém segmentu, v němž firma podniká (řádově desítky tisíc korun), vlastně představuje malého výrobce.

Na český trh míří méně než 10 procent produkce, většina jde na vývoz. „Na českém trhu jsme ale prodávali méně než pět procent, takže zde rosteme,“ dodává Petr. O prvenství mezi zahraničními trhy se přetahují Německo a oblast Skandinávie, spadající pod jednoho distribučního partnera. K dalším klíčovým trhům patří Francie, Velká Británie a Japonsko. Volba dobrých distributorů v jednotlivých zemí je podle Petra Furcha další věcí, která už v 90. letech stála za rostoucím úspěchem firmy.

Autor: Bohuslav Bohuněk