Petr Furch (Furch Guitars): Zvuk kytary zraje jako víno

V areálu firmy Furch Guitars ve Velkých Němčicích na Břeclavsku vyrábí akustické kytary světové kvality. Jejich výroba se stala rodinnou tradicí. František Furch s tím začal už před revolucí, dnes na fungování firmy i vývoj tvorby kytar dohlíží jeho syn Petr Furch. V původně mlynářském komplexu letos vyrobí až sedm a půl tisíce kytar. „Management firmy jsem převzal přibližně před pěti lety. Už v té době jsem měl svoji vizi, kam se s firmou ubírat, jak se vyvíjet. S tátou se nyní společně zabýváme vývojem,” říká Petr Furch, ředitel Furch Guitars. Oblíbili si je Čechomoři, David Koller nebo Suzanne Vega.

Jak se zrodil příběh Furch Guitars?

Firmu založil můj táta v pozdních sedmdesátých letech. Byl muzikant a chtěl se muzice věnovat aktivně. Tehdy ale nebyly na československém trhu dost kvalitní nástroje. Byla tu dostupná především východní produkce, která moc kvalitní nebyla. Import byl v té době taky dost těžký a nákladný. Tak si táta řekl, že si zkusí vyrobit nějaký nástroj sám pro sebe.

Takže vytvořil první kytaru?

Protože byl banjista, vytvořil si jako první banjo. Při jeho tvorbě řešil především technickou problematiku krku. Až se mu podařilo krk vytvořit, zkusil si udělat samotnou kytaru. U té zase řešil výrobu těla. Na kytaru potřeboval dobrý materiál, a tak použil například kvalitní rezonanční desky z rozřezaného klavíru.

Kytara sice nesplňovala dnešní standardy, ale byla dostatečně kvalitní, aby si na ni zahráli jeho kamarádi muzikanti z bluegrassové a folkové scény. Postupně se informace o jeho zručnosti šířila mezi známými a tímto způsobem začal táta získávat první zakázky.

To bylo ještě před revolucí. Jak firma pokračovala v nové době?

Po revoluci začal táta vyrábět kytar víc a věděl, že chce firmu rozvíjet dál. Šel do toho naplno. Pronajal si první prostory, zaměstnal prvního člověka. Začínali jsme jako typická garážová výroba a rozrostli jsme se do dnešní podoby.

Furch Guitars nezůstala jen na českém trhu. Kdy jste se poprvé dostali do zahraničí?

V roce 1993 jsme se jeli poprvé podívat na výstavu do Frankfurtu, za rok už jsme tam také vystavovali. Díky rozdílu ceny práce na našem trhu byly kytary pro zahraniční klientelu levné, takže jsme se s nimi dostali do obchodů v Německu. Od té doby se ale dost změnilo, protože Česká republika už není, pokud jde o pracovní sílu, tak levná. Cena se zvýšila hlavně díky tomu, že jsme značka s filosofií. Už od začátku se můj táta snažil o to, posouvat kytary pořád dál, dělat je co nejlépe. Nebylo to pouze o číslech. Takže i cena kytar stoupala. Výsledek za to ale stojí. Já sám chci výrobu u nás držet i kvůli přímé kontrole, kterou mi lokace výroby téměř vedle domu nabízí.

Jak si stojí vaše firma na českém a zahraničním trhu dnes?

Zaměřujeme se především na zahraniční trh. Až 95 procent kytar z naší výroby míří právě tam. Náš domácí trh je Evropa, kde prodáme asi 50 procent výroby, a kde v podstatě konkurenty nemáme. Ty hlavní máme v Americe, kde je ale dost specifický trh, o který ani neusilujeme. Kytary by musely vypadat jinak, musely by mít jiný design.

Česká republika se dnes také zlepšuje, protože ekonomika za poslední roky roste. Je tu větší zájem o nástroje vysoké třídy a lidé si více dopřávají.

V čem spatřujete vaši konkurenční výhodu?

Naši firmu považuji za jednu z technologicky nejvyspělejší na světě. Právě vývoj nás odlišuje od ostatních značek. Obzvlášť v posledních letech do něj dáváme víc a víc úsilí. Takže jsme s kvalitou zvuku hodně daleko. Je to vidět ve srovnávacích testech s našimi konkurenty.

Odlišujete se i tvarem nebo designem vašich kytar?

Kytarový trh je konzervativní, lidé si nepřejí žádné velké změny. Některé firmy se o ně pokoušely, ale nesetkaly se s úspěchem. Design našich kytar není úplně tradiční, ale nesnažíme se jít někam dál s příliš moderním vkusem. Přesto naše kytary mají svoji určitou identitu i specifické prvky. Máme svůj tvar hlavy a kobylky. Pokud se lidé více vyznají, umí rozeznat naše kytary podle vzhledu bez toho, aby viděli logo.

Pokud jde o design, myslím si, že ani není potřeba vymýšlet nějaké speciální vzory. Vezměte si, že jedna kytara může jít do Japonska, druhá do Ameriky, design musí fungovat v obou místech. Příští rok budeme mít proto design ještě jednodušší. Využíváme materiály, které jsou přírodně hezké a v různých kulturách se s nimi lidé dokáží dobře ztotožnit.

Je rozdíl v používaných dřevech, ze kterých se kytary vyrábí?

Používáme rozdílné typy dřev, snažíme se mít ty co nejvíce kvalitní. Hodně pracujeme s tím, jak materiál vypadá. Ne jen s tím, jak hraje. Každý materiál má různé vlastnosti. Dává zvuku trochu jinou barvu. Samozřejmě ale pracujeme i s vizuálem kytary. Používají se rozdílné typy dřev.

Výroba kytar je podle všeho technologicky složitá. Jak je to s energetickou náročností výroby? Jste naklonění například alternativním zdrojům?

Osobně se o alternativní zdroje energie zajímám, ale z pohledu firmy a ekonomiky to není pro tuto chvíli priorita. Nás ekologická otázka zajímá spíše z hlediska materiálu. Tedy odkud se dřevo těží, jakým způsobem, kde ho získali naši dodavatelé. Na to se i zákazníci dnes mnohem více ptají.

Samotnou energetickou náročnost nedokážu srovnat s jinou firmou, ale naše výroba není moc náročná. Stroje se zabývají spíše detaily, snažíme se mít díly co nejmenší, abychom vyhodili co nejméně materiálu. Protože děláme velké množství ruční práce, je potřeba hodně osvětlení. V tomto ohledu máme v plánu v nové hale na úsporách pracovat.

Plánujete tedy v dohledné době ještě další rozšíření výroby?

Současné prostoty nám úplně nedostačují, takže samozřejmě přemýšlíme, co dál. Chtěli bychom postavit novou výrobní halu. Poptávka je vyšší než to, co dokážeme nyní vyrobit. Vím, že zvládneme udržovat a ještě vylepšovat kvalitu díky technologiím, které využíváme. Máme dobrou symbiózu ruční práce a té strojové. Rozhodně má naše výroba velký potenciál. Pro kvalitu kytar, které vyrábíme, chci tuto symbiózu udržet a dále ji rozvíjet. Je dobré plánovat, ale zase nerůst příliš rychle.

Jaký je poměr strojové výroby a ruční práce?

Ruční práce má velký podíl. Na krku kytary je jí minimum, ale na těle je zase minimum té strojové. Takže celkově asi tak padesát na padesát.

Kde si lidé mohou koupit vaši kytaru?

Kytary prodáváme přes síť dealerů. Po Evropě jich máme nyní asi 350. To je podle mě asi hlavní způsob, jak ukázat naše nástroje. Dealeři prodávají i konkurenční značky, lidé tak mohou naše kytary rovnou porovnat s jinými. A naše kytary z toho vycházejí velmi dobře. I přes to, že nemáme silný marketing nebo placenou reklamu, zákazníci se o našich kytarách dozvídají sami v obchodech nebo na výstavách. Pro většinu to bývá příjemné překvapení. Naši značku do té doby třeba neznali, najednou jim někdo dá náš nástroj do ruky a hodně často se rozhodnou právě pro nás.

Tato strategie je daná i tím, že jsou naše kytary docela drahé. Když se někdo teprve učí na kytaru hrát, koupí si jinou značku. Ale časem se k naší dopracuje.

Jak dlouho si kytara udrží svoji kvalitu?

Když se o ni člověk dobře stará, může hezky hrát až padesát let. Za tu dobu materiál, který se používá, doroste. Zvuk kytary se vyvíjí. Zvlášť, pokud na ni hrajete. Uvolňují se různá pnutí a zvuk se může mírně lepšit. Zraje jako víno. Ale musí se na ni hrát, neměla by ležet někde v kufru.

Kdo ze známých osobností hraje na vaše kytary?

V České republice už jsme dlouho, takže naše kytary mají například Čechomoři, David Koller, Lake Malawi. Známější hudebníci, kteří hrají na akustiku, mají náš nástroj. V zahraničí nejsme tak dlouho, takže je to komplikovanější. Na náš nástroj hraje ale například Suzanne Vega nebo David Knopfler z Dire Straits. A teď se ozval třeba Robbie Williams.