Na návštěvě v rodinné firmě Furch. Na jejich prémiové kytary hraje Vega i Koller

V rozlehlém sálu historického stavení s uhlově černými stěnami si připadáte jak v nějakém rockovém baru. Uprostřed stojí podlouhlý černý barový pult, všude po stěnách jsou zavěšené kytary, jen ta rocková muzika tu nehraje. Ale to můžu hned změnit, když jednu z nich popadnu do ruky a rozeznívám první tóny.

Po letmém osahání pražců si prsty okamžitě přivyknou nesmírné lehkosti a přesnosti, kterou kytara nabízí. Aby ne, vzápětí se dozvídám, že stojí sto tisíc korun.

Nejsme totiž v žádném baru, což napoví už logo z písmena F, které se hrdě vyjímá nejen na černé stěně, ale i na každé z přítomných kytar.

Znalci kvalitních hudebních nástrojů už jistě tuší, že jsme ve Velkých Němčicích u českého výrobce prémiových kytar Furch Guitars se čtyřicetiletou tradicí. Konkrétně v jeho novém showroomu hned vedle výrobních prostor.

„Zrovna se díváte na první kytaru, kterou v roce 1981 vyrobil můj otec,“ říká mi Petr Furch, syn zakladatele Františka Furcha. Zub času se na ní sice projevil, ale její majestátnost je neoddiskutovatelná, což podporuje i velká vitrína.

Letos, po čtyřiceti letech, ve Furchu vyrobí jubilejní stotisící kytaru. „S covidem se dramaticky zvedla poptávka a vysoko se drží dodnes,“ přibližuje situaci na trhu s hudebninami Petr Furch.

Podle něj to byla právě pandemie a zejména s ní spojené lockdowny, které přiměly lidi kupovat si hudební nástroje víc než dřív, a dokonce k nim přivedly i nováčky, kteří z trhu už nezmizí.

Firma, jejíž obrat se před pandemií pohyboval na úrovni 92 milionů korun, očekává v letošním roce tržby ve výši 140 milionů korun včetně těch z Ameriky, kde před dvěma lety otevřela obchodní pobočku v Nashvillu.

Deset tisíc kytar za rok

Velké Němčice jsou malebná jihomoravská obec jen pár kilometrů od Hustopečí. Na jejím okraji, v bývalém mlýnu a uvnitř navazujících hospodářských budov u řeky Svratky, letos vyrobí zhruba sedmdesát zaměstnanců až deset tisíc kusů akustických kytar. Mezi nimi i nejdražší Red Deluxe za více než sto tisíc korun nebo skládací Little Jane za třicet tisíc.

Zakládají si tu na ruční výrobě kombinované s technologiemi. Nově zde začali využívat i kolaborativní roboty, kteří zefektivňují a urychlují výrobu. I díky nim ve Furchu stačí současné vysoké poptávce.

„Počet lidí nám vyrostl o deset procent, výroba pak o třicet procent,“ vypočítává Furch konkrétní přínos prvních čtyř robotů. Do konce roku jich chce mít šest.

„Některé činnosti se ale u tak citlivého výrobku, jako je kytara, nedají robotem nahradit,“ vysvětluje Petr Furch, který si zpočátku ve firmě prošel snad všemi pozicemi výrobního procesu, než mu před sedmi lety otec předal otěže firmy. František Furch se nyní věnuje hlavně věcem kolem vývoje, jeho syn Petr firmu vede a poslední půlrok řeší hlavně technologii výroby. 

Chrám dřeva

Stojíme v místnosti, kde jsme všichni obklíčeni regály s precizně vyrovnanými deskami dřeva. Eben a mahagon z Afriky, palisandr z Indie nebo smrk sitka z Aljašky. To jsou nejvhodnější dřeva pro výrobu těla kytary. A tady čekají na svůj nový příběh, který možná skončí i na pódiích velkých koncertních hal.

Jihomoravská firma se přitom snaží o to, aby světu dala více dřeva, než si sama bere. Proto podporuje výsadbu exotických stromů v tropických oblastech, kde často dochází k černé těžbě dřeva. „Jsme už v tomto soběstační z devadesáti procent,“ říká Petr Furch.

Stojíme zrovna na začátku samotného procesu výroby kytar hned vedle sušárny. „Sušení je klíčová věc, která když se odflákne, kytara ve finále nemusí fungovat správně,“ dostávám vysvětlení. Dozvídám se také, že například vizuální stránka dřeva nic neříká o akustické kvalitě kytary, která z něj vznikne. Aneb deska bez suku nehraje lépe než se sukem.

Dřeva jsou zde nejdříve řízeně zvlhčována pomocí ultrazvukových generátorů páry rozesetých na stropech. Ve vedlejší místnosti už dochází k samotnému sušení. Desky se tam při až čtyřicetistupňové teplotě vysušují i čtvrt roku. A cyklus zvlhčování a sušení se mnohokrát opakuje.

„Dřevo necháte stabilizovat, když měníte cykly. Necháte ho seschnout a pak opět zvlhčit, což vlastně simuluje roční období. Ono pak čím dál méně reaguje na vlhkostní změny i v rukou muzikanta,“ říká k tomu Petr Furch, když procházíme do další, znatelně hlučnější části výroby.

Tady už jsou kromě lidí i první CNC stroje, které neúnavně obrušují dřevěný špalek po špalku. Jeden z nich za chvíli dostáváme do ruky i s názorným vysvětlením. Špalek se pod frézami, které přes dotykový displej ovládá sám šéf firmy, v pár minutách mění v jednu část kytary, kterou je její krk. 

Jak se hned dozvídám, krk nikdy nesmí být rovný, protože rozeznělá struna vykresluje elipsu, a pokud by byl krk zcela rovný, struny by o něj drnčely. Jenže jak zajistit správné prohnutí krku, které navíc přečká nástrahy času? Ve Furchu si přesně k tomu patentovali takzvaný CNR systém.

„Krk potřebuje mít v podstatě setinovou přesnost. Abychom to dostali pod kontrolu, tak do něj vkládáme výztuž v podobě karbonové trubky. Ta dřevo nutí k prohnutí,“ vysvětluje se zapálením Petr Furch, který je nejen šéfem, ale v poslední době hlavně výrobním technologem rodinné značky a samozřejmě i vášnivým kytaristou.

Musí jej proto těšit, že nástroje rodinné firmy si oblíbili hudebníci po celém světě včetně americké folkové zpěvačky Suzanne Vega, Davida Kollera nebo Honzy Homoly.

Součástí CNR systému je i odlitek umístěný v místě napojení krku kytary na její tělo. Tohle místo je kritické a rozhoduje o budoucí kvalitě kytary, například o tom, jak si dokáže udržet své naladění. V bodě spoje působí jen při natažení strun síla rovnající se 72 kilogramům. A tah strun musí být rovnoměrně rozložen.

„Tradičně se to řeší tak, že se vyrobí tuhý dřevěný bok, který ale celou oblast tlumí. My ji na rozdíl od jiných můžeme využít jako další rezonanční plochu,“ vypichuje jeden z mnoha benefitů originálního systému.

Po schodišti a několika dveřmi se dostáváme do další části výroby, kde se speciálně upravené CNC stroje se strojovou přesností zařezávají do budoucích hmatníků kytary. „Na hmatníku je potřeba dodržet nejextrémnější přesnost,“ vysvětluje Petr Furch.

„Nikdo nás nedokáže okopírovat“

Přesnost je zkrátka slovo, které tu během tříhodinové návštěvy slyším nespočetněkrát. Je to totiž alfa a omega celé výroby a hlavně budoucího úspěchu u těch nejnáročnějších zákazníků.

Přesné musí být naprosto vše. Prohnutí krku, výška strun nad ním, hmatník, kobylka, o kterou se opírají struny na svém konci. Přesně musí být vybroušené i tělo kytary s vnitřním žebrováním. Jak? To vědí jen ve Furchu.

„Proto nám nevadí ani snahy o kopírování. Kytaru si rozeberou, ale nepoznají, kde je ukryto tajemství jejího zvuku,“ říká šestatřicetiletý podnikatel.

V další místnosti vidíme, jak si robot sám bere a obrací každé už slepené tělo kytary a citlivě jej obrušuje, aby nástroj měl tu správnou akustiku. Další robot pak gravíruje personalizované motivy kolem akustického otvoru, kterým se z kytary dostává rozechvěné zvukové vlnobití.

Když jsou všechny části dokonale nachystané, nastupuje na řadu lakovna. „Opět zde musíme být hodně přesní, rozhodují už i desítky mikronů laku,“ říká Petr Furch mezi regály, na kterých jsou upevněna nablýskaná těla kytar.

Po nabarvení a nalakování všech částí kytary dochází k její finální kompletaci a ladění. Pak už jen v showroomech nástroje tiše čekají na to, jaké muzikantské prsty si je oblíbí.

Ve Velkých Němčicích počítají s tím, že takových lidí bude víc a víc. Jak už jsme zmínili, letos by ve Furchu měli navýšit výrobu na deset tisíc kytar za rok, plány Petra jsou ale daleko smělejší.

„Naše produkce může být někde mezi dvaceti a třiceti tisíci kytarami ročně,“ neskrývá ambiciózní plány podnikatel. Podle něj se to může povést v horizontu osmi let, pokud se rodinná značka stane mezi širší kytarovou veřejností opravdu známou.

Do té doby ale v blízké Svratce ještě proteče mnoho vody a firma se zřejmě rozroste i za brány svého statku, aby si i nadále dokázala udržet výrobu na jednom místě.

„Dlouhodobou strategií je mít vše ve Velkých Němčicích. I z důvodu kvality, kdy tu vše můžeme okamžitě řešit. Protože u hudebního nástroje, když nejste schopni dosáhnout výrobní kvality, nedosáhnete ani zvukové kvality,“ uzavírá Petr Furch naši exkurzi.

Autor: Jan Strouhal