Kytary před revolucí vyráběl ilegálně. Teď na ně hrají Scorpions i Koller

Je to působivý okamžik, František Furch otevírá skleněnou vitrínu a bere do rukou svou první kytaru, kterou vyrobil před zhruba čtyřiceti lety doma v garáži. Zabrnká na ni. „Potřebuje naladit,“ usmívá se. Jak sám říká, nenapadlo by ho tehdy, do jak velkých rozměrů se jeho kytarové nadšení rozvine.

Z výrobního pásu ve firmě Furch Guitars ve Velkých Němčicích sjelo už bezmála sto tisíc kytar, zaměstnává na sedmdesát lidí a právě otevřel se svým synem Petrem distribuční a servisní pobočku v americkém Nashvillu, centru světové country hudby. „V Americe lidé hudbu milují a také milují statečné a pilné yankee, což nepochybně pan Furch se synem jsou. Myslím, že je to pro ně obrovská příležitost,“ komentoval při své středeční návštěvě ve Velkých Němčicích americký velvyslanec Stephen King.

Z ilegálního garážového podnikání za komunistů se stala světová značka, o Furchovi s respektem hovoří celý hudební svět. Na jeho kytary hrají Scorpions, Uriah Heep, David Knopfler, Suzan Vega, David Koller. Po pódiu se s ní prohání i Per Gessle ze švédských Roxette. A snad všem hudebním nadšencům se vryly pod kůži kytarové tóny Ira Glena Hansarda, který s českou Markétou Irglovou vyhrál Oscara za nejlepší filmovou píseň Falling Slowly ve filmu Once. „Hrát na tuto kytaru je nepochybně opravdová krása,“ řekl tehdy Hansard, a poukázal na typické „F“ vypálené ve dřevě slavné kytary.

Zlomová návštěva Frankfurtu

Za úspěch vděčí František Furch svému technickému nadání, vedle lásky k muzicírování. „Vždycky mě bavilo vymýšlet nové technologie, postupy. Když pak přišla v osmdesátém devátém revoluce, byl jsem díky objednávkám kamarádů připravený, začal jsem hned podnikat,“ vzpomíná.

Zlom nastal na prvním veletrhu ve Frankfurtu kam se vydal začátkem devadesátých let. „Kolem stánku prošel manažer Scorpions, vzal si kytaru, zabrnkal na ni a odešel. Vzápětí se vrátil s celou kapelou, byli nadšení,“ popisuje první významnou zakázku Furch. A vyndává z vitríny ve výstavní síni, která je zároveň muzeem, další exemplář. Černou dvouhmatníkovou kytaru, kterou pro proslulou hardrockovou kapelu vyrobil.

Před několika lety předal velení ve firmě synovi Petrovi. Jejich vzájemný respekt a pozornost se nedají přehlédnout. Naslouchají si, doplňují se. V opraveném objektu historického mlýna, kde se dřevěné klenuté strunové nástroje vyrábí, panuje rodinná pohoda. „Velmi si vážím toho, že i zaměstnanci jsou jako rodina, jsou tu dobré vztahy a všem záleží na kvalitě. To považuji za největší úspěch,“ oceňuje syn Petr.

Bere do ruky první tátovu kytaru a jemu podává jeho první banjo. Usedají na stoličky a dolaďují povolené struny. Tak jako v životě nebo při vynalézání nových kytar si činnost vzájemně komentují, usmívají se. „Jsem rád, že mám pokračovatele, bez něho bych do tak velkých rozměrů už nešel,“ je slyšet mezi brnkáním Františka Furcha.

František Furch

• Původním povoláním zámečník a nadšený muzikant.
• Vášnivý motorkář a sváteční rybář.
• V 70. letech si vyrobil v garáži první banjo ze starého bubínku.
• Později i první akustickou kytaru se smrkovou deskou ze starého klavíru.
• Chtěl ji každý, postupně vyrobil několik prototypů.
• V roce 1981 začal výrábět kytary naplno, z pohledu režimu vytvořil ilegální garážovou firmu s vlastním logem „F“.
• Jeho nástroje se staly volbou mnoha špičkových hudebníků.
• Po revoluci najal prvního zaměstnance.
• V roce 2000 koupil pro firmu budovu mlýna z 16. století ve Velkých Němčicích a zrekonstruoval ji.
• Od roku 2006 se do vedení společnosti zapojil i Františkův syn Petr Furch.
• V roce 2019 otevřeli pobočku v americkém Nashvillu.
• Na jejich nástroje hrají Al di Meola, Suzanne Vega, Per Gessle, David Koller, Vlasta Redl, Zdeněk Bína či Thom Artway.
• Zaměstnávají na 70 lidí.

Fotogalerie k článku je dostupná zde.

Autor: Dagmar Sedláčková